Drabble(s) - Láska je risk II

LÁSKA JE RISK II

„Harry! Konečně jsi zpátky, už jsem začínala mít trochu strach. Pojď, musíš mi všechno vykládat. Jak to začalo, jak to pokračovalo, co říkal Malfoy…“

„Hermi…“

„… co měl Malfoy na sobě, jak se tvářil…“

„Hermi!“

„… co jsi mu řekl, kam jste vlastně šli, jestli se mu líbil dárek, jestli…“

„Hermiono!!!“

„Ehm… promiň, Harry, nechala jsem se trochu unést,“ začervenala se dívka.

„Tak se můžeš zase v klidu snést. Není o čem mluvit. Byl to propadák, úplně jsem se ztrapnil a Malfoy už mě nikdy nebude chtít vidět.“

„Cože? Co se stalo? Pohádali jste se? Určitě přeháníš, Harry. Hele řekni mi od začátku jak to probíhalo a uvidíš, že na konci se tomu jen zasmějeme, hm?“

„No… to se nasmějeme,“ vzdychl zničeně Potter.

„Takže?“

„Takže napřed jsme se měli sejít u hlavní brány ve tři. No a já… víš, byl jsem trochu nervózní a nevěděl jsem, co si mám obléct, takže jsem hrozně dlouho vybíral ze svého šatníku a tak trochu jsem zapomněl na čas…“

„Z tvého šatníku? Harry, máš dvoje džíny a tři trička… jak dlouho se dá mezi tím vybírat?“

„Já vím, jenže bylo to třeba barevně sladit, chápeš? Víš jaký je Malfoy pedant na oblékání.“

„Všechny tvoje trička jsou modré. Jak těžké je sladit modrou s… modrou???“

„Budeš pořád přerušovat, nebo to chceš slyšet celé, Hermiono?“

„Už mlčím.“

„Fajn! Nakonec jsem dorazil trošičku pozdě…“

Hermiona jen pozvedla obočí.

„Tak dobře, trošičku víc pozdě. Bylo to pár minut… ehm, zhruba třicet…“ začervenal se chlapec.

Hermiona, vázána slibem mlčení, tentokrát zvedla obě obočí tak vysoko, že ji na vteřinku úplně zmizelo čelo.

„Já vím, já vím… půl hodiny je hodně, zvlášť u Malfoye, ale omluvil jsem se mu. Nejmíň tisíckrát.“

Mlčení nikdy nebylo silnou stránkou Hermiony Grangerové.

„A co ten dárek, Harry? Dal jsi mu dárek?“ Vykřikla vzrušeně.

„mh hm.“

„Měl radost?“

„No nevím, jestli bych tomu říkal zrovna radost… měl takový divný lesk v očích… spíš se na mě díval jako na blázna. Tak jsem mu řekl, že jsem to viděl v jednom filmu a přišlo mi to docela vhodné.“

„A?“

„A on se mě zeptal, co je to film.“

„Ach…“

„Spíš ach jo. No ale to ještě nebylo tak hrozné. Nakonec si ty třesně vzal a dokonce jich i pár snědl, takže jsem si říkal, že se všechno začíná vyvíjet tím správným směrem. Pak se mě ale zeptal kam jdeme a když jsem mu řekl, že na romantickou procházku do Temného lesa, tak se mu vrátil ten podivný lesk do očí… řekl mi, že jsem zvrácený.“

„Zvrácený?“

„Přesně tak. Taky to nechápu. Co má proti romantickým procházkám?“

„Malfoy je divný.“

„Já vím, jenže tak krásně divný…“

„Harry… ty jsi v tom až po uši, co?“

Chlapec jen vzdychl.

„Tak to ještě nevzdávej, třeba máte pořád šanci.“

„Ne po tom, co uslyšíš zbytek.“

„To je to opravdu tak hrozné?“

„Na stupnici od jedné do deseti, kde jedna je supr a deset je totální propadák?“

Dívky kývla.

„Stošedesátdva.“

„Tak to je špatné,co…“

„Posuď sama… když jsem ho nakonec přemluvit, že procházka v Temném lese je úžasný nápad a že se vůbec nemá čeho bát, vydali jsme se po té pěšině, co nám Hagrid ukazoval. V klidu se procházíme, Malfoy má plnou pusu třešní, takže konečně chvilku mlčí a já mám možnost mu vykládat tu hrozně zajímavou historku z našeho výletu do Bradavic… on celou dobu přikyvoval, takže ho to nejspíš vážně zajímalo, no a… já se najednou cítil hrozně dobře, víš? Takové to dobře, kdy máš pocit, že život je fajn, všechno je fajn, Malfoy je fajn a tenhle okamžik je fajn k tomu, abych…“

„K tomu abys co?“

„Abych ho políbil?“

„Harry! Ty ses na něho z ničeho nic vrhnul a začal ho líbat???!!!“

„To je zvláštní… přesně to mi řekl taky.“

„Tak to se nedivím. Chudák… musel z tebe být vyděšený.“

„Hm… spíš trochu… udušený,“ začervenal se Harry.

„Ani nevím, jestli to chci slyšet dál…“

„To bylo tak, on totiž Malfoy zrovna pojídal ty třesně a když jsem ho políbil, tak se trochu lekl a… zaskočila mu pecka. Takže se začal dusit. Jenže já si toho nevšiml…“

„Harry… ty sis nevšiml, že člověk, se kterým se líbáš, nedýchá?“

„No… myslel jsem, že zadržuje dech, protože se mu to tak líbí…“

„Ale jemu se to nejspíš moc nelíbilo, co?“

„Vlastně nevím… nemohl mluvit, protože se dusil.“

Harmiona těžce vzdychla. „A dál?“

„No dál… snažil jsem se ho zachránit, samozřejmě. Vzpomněl jsem si na jeden chvat z kurzu první pomoci a tak jsem ho na něj použil, jenže vypadalo to, že mu to moc nepomáhá… držel se za žebra a zčervenal ještě víc.“

„…“

„No nakonec to ze sebe dostal, ale náladu na líbání už zrovna neměl… jen ten podivný lesk v očích… trochu mě to děsilo.“

„Ach Harry. To byla vážně katastrofa, hrozný propadák. Nejhorší trapas, který jsem kdy slyšela. Musíš z toho být úplně vyřízený…“

„Díky, Hermi… jsem rád, že mám přátele, co mě podrží.“

„No tak… třeba to nebude tak špatné. Třeba se to přes to Malfoy přenese a budete spolu chodit dál.“

„Já nevím, Hermiono. Myslím, že jsem to úplně pokazil. Malfoy sice říkal, že mám v sobotu přijít do knihovny… sám a hlavně že nemám nic nosit… ale já nevím, jestli je to rande, nebo se mě chystá zabít.“

„A co budeš dělat? Půjdeš tam?“

„Co nadělám… láska je risk.“